- blog

Podnikatelské manželství

vou ženu jsem si bral jako mladinkou, nezkušenou, naivní dívku. Byla z venkova, z přísně vedené rodiny a ještě panna. Já už byl zavedený a zámožný podnikatel a dal jsem jejím rodičům znát, že nejsem jen tak někdo. Chytili se té příležitosti, bodejť by ne, jen mi kladli na srdce, aby si holka dodělala maturitu. Slíbil jsem jim to, samozřejmě, ale hned po svatbě přišla do jiného stavu a školu přerušila, aby se dítě narodilo v klidu, a protože hned po prvním dítěti jsme měli druhé, na dokončení školy nebylo ani pomyšlení. Mně to nevadilo, stejně jsem chtěl mít ženu v domácnosti, a navíc mi vyhovovalo, že ji ostatní holky nestačily zkazit.

Víte, jak to bývá. Starší bohatý chlapík se stane dojnou krávou mladé, věčně s něčím nespokojené ženy, a brzy je po jeho majetku veta. Tady na to nebyla příležitost. Nastěhovali jsme se do mého nového domu v Praze na předměstí, s dětmi a s domácností měla žena spoustu práce, a ten, kdo byl věčně nespokojený, jsem byl já. Nekřičel jsem na ni, nehádal se s ní, jen jsem jí trpělivě a stále dokola vysvětloval, jak by ta naše domácnost a domov pro nás a pro naše děti měl vypadat.

Zkrátka neměla čas se zastavit a že by se sebrala a zajela si někam na pokec s kamarádkami nebo na nákupy si mohla nechat jenom zdát. Navíc po dětech dost přibrala a s těmi kily navíc si nepřipadala společensky na úrovni, což jsem v ní pomalounku a polehounku pěstoval. Zkrátka po pěti letech jsem měl doma maminu v tričku a teplákách, mladou, ale rozkyslou, která nikam nechodila, koukala na telku, sebe a děti cpala sladkostmi a stále dokola uklízela a vařila. Takhle mi to vyhovovalo. Velmi vyhovovalo, i když navenek jsem dával najevo mírnou nespokojenost.

Jenže nic netrvá věčně a mladá, doma držená žena se brzy začne bouřit, i když pro spokojený domov je ochotna mnoho obětovat. Zkrátka, když ji nezkazí kamarádky, zkazí ji dopolední televizní pořady pro ženy v domácnosti. Sama doma, tak nějak se jmenují. Děcka začala chodit do školy a školky a ona měla najednou spoustu volného času. Já musel být v práci, hlídat prosperitu firmy, a po večerech jsem také nebýval doma, protože má mladá, štíhlá milenka mi odčerpávala čas, peníze a síly pro rodinu. Ale to nikdo nevěděl, především má žena ne. Pro ni jsem byl dříč, který kvůli finančnímu zajištění rodiny je ochoten obětovat téměř všechno.

Pomalu začaly hádky kvůli penězům a času, protože peněz nebývalo už tolik jako zpočátku. Jednak má milenka byla stále náročnější, jednak firma už tolik neprosperovala. I když jsem finanční toky kontroloval jako ostříž a chovával se především doma jako pedant, co každou korunu obrátí nejméně dvakrát, prosperita se nevracela. Chuděra žena nakonec rezignovala, já na oplátku rezignoval na manželský intimní život a přežívali jsme v trvalém mlčení před televizí, tedy pokud jsem kdy byl vůbec doma. Tak nám to vydrželo dalších X let.

Možná nám to takhle vydrží až do stáří, ale pochybuji. Nakonec to praskne. Dlužím totiž každému, na koho se podívám, a náš dům, který slouží jako jistina, je předlužen už nejméně třikrát. Vytloukám klín klínem, dokonce i milenku jsem musel dávno pustit k vodě, a ve firmě už pracuji výlučně sám. Na to minimum zakázek, které poslední dobou mám, úplně stačím. A domů už chodím minimálně. Třesu se strachy, že u nás znenadání zazvoní některý z věřitelů a lavina se utrhne. Pak mi pomáhej Bůh, protože přijdu úplně o všechno, především o rodinu, která už se mnou drží jen taktak.

Manželka se mou totiž žije pouze díky myšlence, že mým bohatstvím zajišťuje sobě a hlavně dětem snadný a bezpracný život v dostatku. Jenže mé bohatství je pouhá iluze. Krutá realita je pravý opak. Bída, bezperspektivnost, bezvýchodnost. Co nastane, až to zjistí? Armageddon?

Vyšlo 8. 10. 2021
Vychází
před SUDÝMI
týdny
Korektní zobrazení je možné jen na PC. Kontakt na bloggera babocka@vram.cz. Pošta: babocka@vram.cz STOJÍ ZA TO

DALŠÍ INFO A
PRODEJ ZDEPOVÍDKY PORŮZNU POSBÍRANÉ ANEB SEDM TUCTŮ VŠEHOCHUTÍ

Nečekejte žádná moudra, žádné poučování nebo moralizování. Já takový nejsem a nechci si na takového hrát. Své čtenáře chci pobavit, rozptýlit, někdy možná trochu mystifikovat, ale vždy jen v dobrém. Nic jiného, nic víc.

Víc než sedm tuctů povídek se mi nashromáždilo v počítači během mé novinářské práce když jsem relaxoval od suchých faktů a korektních vět a já pečlivě vybíral. Veškerou politiku jsem rovnou vyhodil. Stejně není na nic jiného dobrá. A pak mi zůstaly jen radosti a potěšení, ze kterých jsem vybral ty povedené. Jak prosté!

Všechny tyto rozmanité povídky mají jedno společné – dobré konce. Nikoliv šťastné, ty posléze vesměs končívají špatně, ale dobré. Ty nešťastné konce přenechávám škarohlídům.

Mohl bych tuto knihu nazvat „the best of“ ale to si netroufám tvrdit. To ponechám na čtenářích. Pokud se mi podaří je potěšit, budou i mé nejsmělejší tužby naplněné.

Knížku nejvýhodněji získáte přímo ve Vydavatelství VRAM na www.vram.cz.